Příspěvky

Úvodem

Dobrý den a uvolněte se prosím. Nacházíte se na blogu bytosti z vesmíru. To není myšleno vtipem. Desítku dlouhých let jsem věřila, že jsem ve skutečnosti vesmírná éterická hmota uvězněná v lidský podobě na planetě Zemi. V mým vlastním těle se mi moc neumělo chodit a mezi lidmi se mi zas neumělo fungovat. Čekala jsem, že si pro mě přiletí mateřská loď, která mě tu vysadila a odveze mě zpátky mezi svý. Mezitím jsem se učila napodobovat návyky lidskýho kmene a maskovat svou odlišnost. Že se vymykám, zpravidla nepoznáte. Má jinakost je neviditelná. Proto jsem se rozhodla, že vám dám nahlédnout do svýho mozku, kde se to všechno odehrává. A s čím vším zápasím před vašimi zraky, aniž by vám to bylo na očích. Najdete tu moje filosofický úvahy o smyslu bytí, údělu člověka, lidství, duši a dále. Počtete si, jak přemýšlím nebo prožívám každodennosti života, vysvětleno v příčinách, zkušenostech, příbězích a důsledcích. Nahlédnete do mých dnových zážitků v deníkových zápiscích. V případě, že mě zná
2 komentáře
Číst dále >>

Vesmířanem za časů korony

Obrázek
Tátovo velmi oblíbený přísloví je "Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit". Někdy je těžký rozlišit, jestli ten výrok vnímá doslovně, nebo jestli ho jen baví hledat souvislosti životních událostí s moudrou poučkou. Onehdá jsme seděli s celou mou malou rodinou společně v pokoji a odlehčovali tíživou atmosféru celosvětový pandemie povídáním na téma, co se nám, byť s ironií, s příchodem koronaviru splnilo. Tátova přítelkyně si přála bez fyzický námahy zhubnout. Za dva týdny přísných celostátních opatření, z nervů, stresu a střídmějšího stravování, kterým se připravujeme na horší časy, ztratila nejméně dvě kila, aniž by pro to hnula špíčkem. Táta si dlouho přál, aby se svět proměnil a příroda se ujala vedení nad člověkem, jež se zve pánem tvorstva a místo tvoření jen často ničí. Spoustu lidí toužilo nechodit do tý zatracený práce a teď nejenže nemusí, ale ani nemohou. Já však žádala mnohem víc. Aby služba airbnb skončila a bydlení v Praze bylo dostupný všem li
Okomentovat
Číst dále >>

Z odpovědi vědnost

Obrázek
Za naprosto nevhodných okolností, v pandemickým světě koronaviru, se mi podařilo onemocnět nachlazením. Protože mi nebylo úplně volno, spíše nevolno, nepracovala jsem, nekreslila obrázky ani nepsala články. Abych nestrašila venku se pohybující společnosti lidí, vyhýbala jsem se návštěvám veřejnosti. Abych neohrozila babiččinu imunitu, přestala jsem ji navštěvovat. Třebaže jsem už ve stavu schopnosti žít obvyklým existováním, stále mi doznívají projevy churavění. Proto si po každým smrkání dezinfikuju ruce, abych stopy svých soplů neotírala do předmětů veřejnýho užívání, a kašlání, ke kterýmu mě dráždí především moje netolerance hromadícího se histaminu, se na exponovaných místech snažím omezit. V nejtěžších chvílích kašlu do šálu. Tomu se říká ohleduplnost a zodpovědnost. V šestý třídě, mezi mým jedenáctým a dvanáctým rokem, se vyučující občanský nauky na základní škole zeptala celý mý třídy s dvaceti osmi žáky, co je to SVOBODA. Dvanáct let je z psychologickýho hlediska věk, kdy
Okomentovat
Číst dále >>

Funkce.exe

Obrázek
Nemůžu se nasytit pevnýho objetí od Léji, ale zároveň nesnáším jemný doteky. Miluju kreslit a psát rukou, ale mám neohrabaný horní končetiny, který mi to ztěžují. Satirická díla shledávám vtipný, ironii však v běžný konverzaci mnohokrát nepoznám. Od dětství vnímám svý vesmířanství jako život ve dvou vzájemných a přitom se neslučujících extrémech. Stejně tak je tomu i s organizováním, o němž bych dnes ráda vypsala myriádu písmen. Mám ráda plánování, tvoření seznamů, strategií a tabulek, se svými exekutivními (dys)funkcemi ale často v těchto oblíbených činnostech selhávám. Exekutivní funkce jsou dovednosti našich lidských mozků ředitelova t řídit naše životy. Dokážeme, aniž si toho musíme být nutně vědomi, plánovat čas, zahajovat a ukončovat činnosti, přiřazovat jim priority, sledovat jejich průběh a ten následně hodnotit, dále uchovávat v krátkodobý paměti drobný počet procesů, kontrolovat se či přizpůsobovat. Jsme sami sobě takzvaným managerem . Tedy, alespoň někteří z nás. Mnoho v
Okomentovat
Číst dále >>

Potkala jsem pozemšťana

Obrázek
Za pět dní to bude půl rok, co jsem se v pražský zoo před pavilonem tučňáků, stala z jedné párem. Cesta k takovýmu stavu nebyla trnitá, neočekávaná to vskutku ano. Seznamování s potenciálním protějškem pro mě, nepřekvapivě, nikdy nebylo snadný. Svou cestu za láskou bych uvedla jako řadu nešťastných příhod, ba dokonce nehod. Moje schopnost poznat zamilovanýho člověka je srovnatelná s teplotou tání zmrzlý vody. Co je nezávazná konverzace s erotickým podtextem encyklopedicky vím, jak se provádí nikoliv. Projevy různých lidí jsou ale pro mě každý nový setkání jedinečný a kolikrát za život se do vás někdo zamiluje, abyste se pozorováním stali mistrem v odhalování milostných signálů? Nadto, pokud sama cítím silný citový bouře, nedokážu oddělit svoje vlastní prožívání od druhých. Jsem-li rozzuřená, mám pocit, že i v mé blízkosti se nacházející si chtějí rvát vlasy, jsem-li potom neveselá, musejí se ostatní též propadat do bažin smutku. Mozkem usazeným v hlavě si rozumově uvědomuju nesmysl
Okomentovat
Číst dále >>

Slyšeti (téměř) ticho

Obrázek
Zase píšu. Jedna z velice užitečných akcí, kterou jsem letošní rok uskutečnila, byla koupě sluchátek s aktivním potlačením zvuku. Měla jsem ji učinit dřív, ale jak se používá -  lepší později než-li nikdy . Vesmířanský vědomí přináší spoustu plusů i záporů v extrémních protipólech. Často si všímám detailů, který ostatním unikají, vnímám citlivostí zvířete, pozoruju svět detektivním okem, za který by se nestyděl ani Sherlock Holmes a mám neuvěřitelně velkou a  přesnou paměť (to by vám, myslím, mohla potvrdit Léja). Jsou to takové moje super-schopnosti, který jsou však zároveň i břímě. Po vzoru super-hrdinů mě, z nadměrného množství zaznamenávaných vjemů, nezaléhá obří zodpovědnost, nýbrž extrémní únava. Když jsem byla mladší, snila jsem, vyrůstajíce na maloměstě, o žití v Praze, kde bych svou odlišnost ukryla mezi velký množství anonymů. Taky jsem, jakožto stejnopohlavně orientovaná bytost, věřila, že se mi s mými sociálními neschopnostmi podaří najít nejen zájmově podobné přát
Okomentovat
Číst dále >>

Jenom nikdy nevím, co říct

Obrázek
Moje děvče mi dlouze píše, jak ji potrvá změnit nějaký návyk, že potřebuje čas, aby nový vzorce nahradila za starý. Odpovídám jí, že osvojení novýho návyku trvá mozku alespoň půl roku, než se zautomatizuje, ne-li víc. (Za čelem se mi vyjevilo faktum z knihy, ale toto pravidlo se různí od člověka.) Když na to zareaguje, pochopím, jak hloupě jsem opět vyjádřila, že tomu rozumím. Moje děvče brečelo chvíli předtím, než za mnou přišlo. Ještě si otírá oči, posmrkává a její výraz v obličeji je... To nedokážu s jistotou určit, vypadá normálně . Propadám nervozitě a úzkosti, cítím, že něco cítí, ale nevyznám se v tom. Valí se to na mě jako rozvodněná řeka. Rozebírám si situaci před jejím příchodem, domyslím si, jak by se mohla cítit a ptám se jí. Brečela. Sedá si ke mně a já nevím, co mám dělat, co říct. Naslouchám tomu, co povídá a usilovně vymýšlím slova. V obrazech mi vyskakují řádky z knih, chytrý psychologický poučky. Snažím se mírnit a proplést mezi svý znalosti osobní zkušenost. M
Okomentovat
Číst dále >>

Deník vesmířana VI.

I. Když jsem třetího června tohoto roku napsala dívce, který bych za žádných okolností v minulosti nenapsala, protože jsem tehdy, co-si-budem, nebyla slovy obeznámena s tím, kdo jsem a co je pro mě skutečně dobrý, netušila jsem, k jakým budoucím událostem se upisuju. Kdybych věřila v osud, musel by tomu tak chtít, protože táž dívka z vrhaných mých stínů minulosti správně odtušila, že by mě tehdy bývala nezajímala, a tak mě pro jistotu jen minula bez zanechání písemných stop. Neostýchala se mě však začít sledovat prostřednictvím těchto mých článku. A protože z ní vyzařovalo všeobjímající dobro, třebaže byla vzdálená mým předešlým představám o ženách, hlavou jsem se jala jí napsat. Ono to bylo vlastně teda spíš rukama, ale hlava byla původcem onoho racionálního pokynu, jež se posléze ukázal být i součástí dobře nasměrovanýho srdečního vhledu. Tedy tu sedím, já, s o kolečkem míň i s o kolečkem víc, ne-vepřový aspik , autík, autíčko , jež bylo dle mýtů neschopno navázat blízkost slovem a
Okomentovat
Číst dále >>